Fotografování, které mělo být pouhou rutinou, se změnilo v historický okamžik. Když Annie Leibovitz přišla 8. prosince 1980 do newyorského bytu Johna Lennona a Yoko Ono, jejím cílem bylo zachytit Lennona pro obálku časopisu Rolling Stone. Ačkoli jej původně chtěla fotit samotného, John Lennon se odmítl fotit bez své ženy Yoko Ono. Výsledkem tak je obraz, na který zobrazuje Lennona nahého, stuleného pozici připomínající plod k plně oblečené Yoko, která klidně leží vedle něj. Tento intimní a zranitelný snímek dokonale vystihuje hluboký vztah mezi oběma partnery.
O pouhé čtyři hodiny později však byl před vchodem domu svého bytu v New Yorku čtyřikrát střelen svým fanouškem Markem Davidem Chapmanem a zraněním podlehl. Chapmana k tomu vedla kombinace duševní nemoci, hlubokého zklamání a touhy po slávě. Ačkoli byl dříve oddaným fanouškem Lennona, postupně v něm začal vidět pokrytce kvůli jeho veřejným prohlášením, zejména tvrzení, že Beatles jsou „populárnější než Ježíš“. Chapman, inspirovaný knihou „Kdo chytá v žitě“, se cítil izolovaný a ztracený, a věřil, že zabitím Lennona získá smysl svého života a vstoupí do dějin, čímž naplní svou potřebu být důležitý a známý. Svět tak přišel o jednu z největších hudebních ikon všech dob, jakou John Lennon bezesporu byl.
Když se fotografie objevila na titulní straně Rolling Stone v lednu 1981, její význam byl dramaticky jiný, než původně zamýšlený. Co mělo být běžným snímkem na titulní stránku, se stalo symbolickou vzpomínkou na Lennona. Obálka vyšla bez jediného slova — žádný text, žádné titulky, jen logo časopisu a samotná fotografie. Tento minimalistický přístup ještě více umocnil emocionální náboj snímku a zajistil mu místo v dějinách nejen fotografie, ale i hudby.
Zatímco poslední Lennonova fotografie již byla známa, jeho poslední singl na sebe nechal čekat až do listopadu 2023, kdy byla vydána zcela “nová” skladba Now and Then. John ji napsal a nazpíval s klavírním doprovodem již koncem sedmdesátých let. Yoko Ono sice záznam předala zbývajícím členům kapely již roku 1994, jenže v té době nebyli schopni oddělit Johnův hlas od klavíru, což se povedlo až s pomocí umělé inteligence. Na nahrávce, kterou pak Beatles dokončili, můžete slyšet Lennonův hlas tak, jak skladbu nazpíval.
Text písně se zabývá tématem vzpomínek a touhou po minulosti. Zpívá o pocitech nostalgie a touze vrátit se k minulým chvílím, které byly pro zpěváka důležité a krásné. Píseň vyjadřuje smutek z toho, že tyto chvíle jsou pryč, a zároveň vděk za to, že existují vzpomínky, které je možné si uchovat. Celkově jde o emotivní a osobní skladbu, která reflektuje Lennonovu introspektivní a melancholickou stránku. A zároveň tak v sobě nese zvláštní symboliku.
PS: Existuje i oblečená varianta.
