Existuje snímek, který nás dokáže strhnout zpátky do času, kdy se New York dral vzhůru ke hvězdám, a přitom ho stále fascinují miliony lidí po celém světě. Lunch atop a Skyscraper, slavná fotografie z roku 1932, je víc než jen obraz. Je to symbol odvahy, lidské vytrvalosti a nezkrotného ducha doby. Na fotografii sedí jedenáct dělníků na ocelovém nosníku, vysoko nad zemí, klidně obědvají uprostřed obrovského staveniště. Z jejich bezstarostných úsměvů jako by neexistovala gravitační síla, která by je mohla stáhnout dolů. Tento okamžik, zdánlivě obyčejný, v sobě nese nádech hrdinství – a zároveň dodnes udivuje svým odkazem.
Tento snímek je zajímavý nejen svou vizuální silou, ale také tím, jak autenticky zobrazuje pracovní podmínky dělníků v meziválečné Americe. Výstavba mrakodrapů byla nebezpečná práce a bezpečnostní opatření tehdy vypadala jinak než dnes. Tisíce mužů, často přistěhovalců, se každý den ocitly ve výškách, kde i jediná chyba mohla znamenat smrt. Přesto se na fotografii tváří, jako by seděli v parku na lavičce. Lunch atop a Skyscraper zachycuje ten jemný kontrast mezi životem a nebezpečím, mezi každodenní rutinou a odvážnými kroky do neznáma.
Zrod mýtu a otázka, kdo stiskl spoušť
Vznik této fotografie je stejně fascinující jako samotný snímek. Pořízena byla během výstavby Rockefellerova centra, ve snaze zachytit dramatické okamžiky stavby, která měla být monumentem moderní Ameriky. Cílem bylo ukázat neuvěřitelné úsilí a hrdinství těch, kteří toto velkolepé dílo budovali. Když se nad Manhattanem hromadily ocelové nosníky, na stavbu přicházelo nejen stále více dělníků, ale také fotografů, kteří se pokoušeli zachytit tuto dechberoucí podívanou.
Identita fotografa, který pořídil Lunch atop a Skyscraper, však zůstává záhadou. Přestože je často uváděn Charles C. Ebbets jako pravděpodobný autor, na místě bylo ten den více fotografů, a důkazy jsou nepřesvědčivé. Někteří historici spekulují, že snímek mohl pořídit William Leftwich nebo Thomas Kelley, kteří byli na staveništi přítomni. Situace byla o to komplikovanější, že šlo o propagační akci, kde nebylo neobvyklé, že několik fotografů zachycovalo podobné scény. Tento rozpor v autorství jen přidává na tajemné auru fotografie. Co však víme jistě, je to, že se tento snímek stal neoddělitelnou součástí historie fotografie, navzdory tomu, že kdo stiskl spoušť, možná zůstane navždy skryto pod vrstvou času.
Fotografové na stavbě: Košile místo montérek
Zajímavou a málo zmiňovanou skutečností je, že stejně jako dělníci, ani fotografové na stavbě nebyli vybaveni žádným jištěním či bezpečnostními pomůckami. Jejich oblečení tomu rovněž odpovídalo – místo pracovního oděvu nosili obvykle klasické bílé košile a lakované boty, jako by mířili na slavnostní akci, ne do smrtící výšky. Jejich důmyslné kamery byly často těžké a vyžadovaly pevný postoj, přičemž jakýkoli chybný krok mohl skončit tragicky. To, že byli schopni pořídit takové snímky za těchto podmínek, jen dokresluje jejich odvahu a schopnosti.
Technika a podmínky focení
Fotografové tehdy používali velkoformátové kamery, které byly oblíbené pro svou schopnost zachytit ostré a detailní snímky, i za náročných podmínek. Je pravděpodobné, že kamera značky Graflex, tehdejší špička mezi přístroji, byla použita i k pořízení tohoto snímku. Tyto kamery byly sice těžké a nemotorné, ale jejich výsledky byly dechberoucí. Fotograf musel pracovat rychle a precizně, přičemž žádná z moderních vymožeností, jako je digitální náhled nebo snadné opakování záběru, tehdy neexistovala.
Podmínky focení na stavbě byly mimořádně nebezpečné. Fotografové museli stát na stejně vratkém povrchu jako dělníci, ve výškách, kde by většina z nás ani nepomyslela na to, že by se podívala dolů. Byl to nejen technický výkon, ale i psychická výzva. Fotograf musel mít pevné nervy a být připraven zachytit ten správný okamžik v jednom, dvou záběrech. Přestože fotografie působí klidným dojmem, její vznik byl pravým opakem. Napětí, gravitace a výška – to všechno hrálo roli při vzniku tohoto mistrovského díla, které dodnes zůstává neuvěřitelným svědectvím lidské odvahy a šikovnosti.
Parodie a napodobení slavné fotografie
Sláva Lunch atop a Skyscraper přinesla nejen uznání, ale i mnoho napodobenin a parodií. Scéna jedenácti mužů sedících na nosníku byla mnohokrát reinterpretována – od kreslených postaviček, přes ikonické filmové a hudební postavy, až po reklamní kampaně. Některé parodie udržely vážnost původní fotografie, zatímco jiné ji proměnily v komický obraz, kde sedí místo dělníků například superhrdinové nebo popové hvězdy. Ať už šlo o napodobení s úctou či humorem, každá z těchto variací ukazuje, jak hluboko se tento snímek zapsal do kulturní paměti.
Lunch atop a Skyscraper je snímkem, který zůstává hluboko zakořeněn v naší představivosti. Je to připomínka doby, kdy lidé snili o vyšších a vyšších budovách, ale také odraz skutečné síly a odvahy těch, kteří tyto sny proměnili ve skutečnost.
